Odchod žáka na toaletu během výuky je riziko

Žádost žáka o odchod na toaletu během vyučování patří mezi běžné situace. Přesto vyvolává důležité otázky týkající se bezpečnosti a odpovědnosti školy. Někdy se lze setkat s názorem, že pokud pedagog umožní žákovi odejít na toaletu, plní pouze povinnost vyplývající z § 29 odst. 1 školského zákona, podle kterého musí škola přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků. Z toho však nelze dovozovat, že škola za případný úraz nenese odpovědnost.

U žáků středních škol zpravidla nepředstavuje odchod na toaletu významné právní riziko. Pokud však ke zranění dojde v důsledku nebezpečného stavu budovy nebo zařízení školy, odpovídá za škodu škola jako právnická osoba.

Odlišná situace je na základních školách. Žáci základní školy jsou po dobu vyučování pod odpovědností školy a případný úraz na chodbě nebo na toaletě bývá posuzován v režimu objektivní odpovědnosti školy.[1] Nezkoumá se, zda pedagog jednal správně, zda zajistil doprovod jiným spolužákem nebo zda zajistil náležitý jiný dohled. Rozhodující je skutečnost, že k úrazu došlo při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním.

Nejvyšší soud opakovaně potvrdil, že škola odpovídá za žáka po celou dobu vyučování.[2] Skutečnost, že učitel nemůže doprovázet každého žáka na toaletu, školu této odpovědnosti nezbavuje. Škola se navíc nemůže odpovědnosti zbavit ani prostřednictvím školního řádu nebo interních pravidel. Ta mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti, nikoli však k vyloučení odpovědnosti za školní úrazy.

Otázka odchodu žáka na toaletu proto není pouze organizační záležitostí. Představuje střet mezi právem dítěte na uspokojení základních potřeb a povinností školy zajistit bezpečnost svěřených žáků. Účinným preventivním opatřením může být především kvalitně zajištěný dohled ve společných prostorách školy i během výuky ve třídách.

[1] § 391 odst. 2 zákoníku práce

[2] např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 447/2022