Nesprávný postup ČŠI z pozice školy

Příklad se šikanou ve škole.

Na škole se vyskytne šikana mezi žáky. Vedení školy ihned reaguje, šikanu objasní a přijímá opatření, aby k podobným případům nedocházelo a kázeňsky potrestá agresora. Nespokojení rodiče agresora, příp. i oběti, nejsou spokojeni s postupem školy a podají stížnost k České školní inspekci. Inspekce se objevuje ve škole a postupuje podle § 174 odst. 6 školského zákona:

„V případě inspekční činnosti konané na základě stížnosti prošetřuje Česká školní inspekce jednotlivá tvrzení uvedená ve stížnosti a výsledek šetření předává zřizovateli k dalšímu řízení. Zřizovatel informuje Českou školní inspekci o vyřízení stížnosti a o případných opatřeních přijatých k nápravě.“

Z mého pohledu se jedná o problematické ustanovení zákona, neboť pojem „výsledek šetření“ není nikde uveden jako oficiální, formální výstup z inspekční činnosti.

Výstupem inspekční činnosti jsou pouze:[1]

• inspekční zpráva,
• protokol o kontrole,
• tematická zpráva,
• výroční zpráva ČŠI.

Podle školského zákona se nejedná o výstup inspekční činnosti. Náležitosti výsledku šetření stížnosti školský zákon nestanovuje. Ředitel školy nemá žádnou možnost využít nějaký formální opravný prostředek, když nesouhlasí se závěry uvedené ve „výsledku šetření“ (odvolání, odpor, stížnost, dovolání?) Ani na soud se vedení školy nemůže proti výsledku šetření odvolat, protože „výsledek šetření“ není žádné rozhodnutí ve správním řízení.   

Co mě nejvíce zaráží je, že ředitel školy a další zainteresované osoby (stěžovatel, pracovníci školy, žáci, zákonní zástupci žáků) nemají při šetření stížnosti žádná práva daná zákonem. Stejně tak nemají žádné povinnosti. Beru to z pohledu kriminalisty a vyšetřovatele na úseku mládeže, kdy podle zákonů musely být poučeny všechny osoby, se kterými jsem „prohodil“ byť jen jediné slůvko. Takže osoby věděly, že by měly mluvit pravdu, nic si nevymýšlet, nikomu nenadržovat, nikoho křivě obvinit nebo poškozovat cizí práva a pokud by tak učinily, „se zlou by se potázali.“

Takže v případě, že inspektor bude s někým ve škole mluvit, bude tento před šetřením stížnosti poučován? Podle jakého předpisu se ptám, kdyby byl poučován? Podle žádného. A když bude osoba vypovídat jako baron Prášil, stane se něco? Bude mít osoba, která bájí historky, nějaký postih za svou ulhanou výpověď? Nebude. A přitom ústava stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.[2]

Důležité je alespoň jedna věc. Podle vyhlášky č. 17/2005 Sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti má právo být přítomen při výkonu inspekční činnosti ředitel školy nebo jím pověřený zaměstnanec školy a pověřený zástupce zřizovatele.“[3]

Toto právo je velmi důležité a doporučuji jej využít v plné míře. Obrazně navrhuji stát po celou dobu šetření stížnosti „za zadkem ČŠI“. Sledujte a zapisujte si celý průběh šetření, koho inspektoři vyslechli, jakým způsobem se ptali, koho nevyslechli, jaké dokumenty si vyžádali, zapisujte si i reakce inspektorů atd. Uvidíte-li, že inspektoři neprovádí inspekci podle vašich představ, spojte se zřizovatelem a informujte jej o situaci na škole předtím, než na „stůl“ dostane výsledek šetření od inspekce. Může se stát, že starosta není k vám příznivě nakloněn. Nevadí. Vše dokumentujte a pokud inspekce nebude postupovat správně (např, se nevypořádala s vašimi námitkami), poznáte z mého webináře „Jak poznat chybný postup ČŠI a jak se účinně bránit“, kde jsem tuto problematiku vysvětlil velmi jednoduše a srozumitelně i pro neprávníky.

[1] § 174 odst. 10 školského zákona

[2] Čl. 2 odst. 2 LZPS

[3] § 2