
Je doba prázdnin a venku je nesnesitelné horko. Je krásné přijít si po náročném dni do restaurace. Zákazník si objedná něco dobrého k jídlu, možná pivo, víno, limonádu i kávu. A protože má žízeň, řekne obsluze: „Prosím vás, mohl bych dostat obyčejnou kohoutkovou vodu?“ Obsluha přikývne. Za chvíli přinese elegantní karafu, naleje vodu do sklenice a zákazník se napije. A pak přijde účet. Litr kohoutkové vody za 105 Kč.
Zákazník se podívá na účet, potom na karafu, potom znovu na účet a začne přemýšlet, jestli se mezitím nezměnila kvalita vody ve vodovodních trubkách. Jestli tam někdo přes noc nepřidal minerály, vitamíny a možná i trochu stříbra. Ale pozor. Problém není v tom, že restaurace chce za kohoutkovou vodu peníze. To může. Klidně si může říct i těch 105 korun. Ale zákazník by měl mít možnost vědět o této ceně předem.
Prodávající má podle zákona o cenách[1] povinnost informovat spotřebitele o ceně tak, aby se s ní mohl seznámit před sjednáním koupě. A nemusí to být nutně jen jídelní lístek. Cena může být uvedena například na tabuli u vchodu do restaurace, na viditelném místě v provozovně, na reklamním stojanu nebo poutači před restaurací. Může být uvedena také na ceníku umístěném například za barem či u obslužného pultu – tedy tak, aby ji zákazník mohl před objednáním zjistit.
Stejně jako když si jdete koupit kebab, jídlo u stánku nebo třeba něco z nabídky rychlého občerstvení a nad pultem vidíte přehledný ceník. Nemusíte se nikoho doprošovat, nemusíte pátrat po ceně jako detektiv a nemusíte čekat až na účtenku. Pokud by vám obsluha tvrdila, že jste si mohl vzít jídelní lístek u vedlejšího stolu, kde jsou umístěny všechny jídelní lístky, tak není vaší povinností si chodit pro jídelní lístek a zjišťovat ceny. To je povinností obsluhy. Restaurace musí zákazníkovi umožnit seznámit se s cenou před objednáním jídla, nápoje apod. Zákazník pak ví, do čeho jde.
Jaký je postup, když se Vám nechce platit „přemrštěnou“ cenu? Nejprve se jednoduše zeptejte: „Kde jsem byl předem informován o tom, že tato voda stojí 105 korun?“ Pokud vám obsluha ukáže ceník u dveří, nebo poutač před restaurací, kde je cena jasně uvedena, máte informaci, kterou jste potřebovali. Pokud ale žádná taková informace nikde nebyla a cena se objevila až na účtu, je situace jiná. Jako zákazník můžete nabídnout „svou cenu“ za vodu.
Může se stát, že obsluha nebo majitel restaurace přivolá Policii ČR, protože prý nechcete zaplatit požadovanou částku za kohoutkovou vodu. Policie takový případ vůbec neřeší, protože se jedná o občanskoprávní spor, není to spor v rámci přestupku nebo trestného činu. Policie pouze zjistí totožnost osob (zákazník, obsluha, majitel) a předá oběma stranám osobní údaje protistrany. Jako zákazník bych doporučil personálu restaurace, aby policii nevolal, neboť máte podezření, že obsluha spáchala přestupek tím, že při prodeji zboží porušila svou povinnost předem informovat zákazníka o ceně za zboží.[2] Za takový přestupek hrozí pokuta ve výši až 5 mil. Kč.[3]
Samozřejmě, že každý případ se posuzuje vždy individuálně. Pokud si sedne zákazník na místo, odkud není vidět na ceny zboží (např. jsou na baru nebo v prostoru za barem na zdi), tak je právo na jeho straně. To, že si zákazník nevšiml vystaveného jídelního lístku před vchodem do restaurace, je k jeho tíži a právo je na straně obsluhy. Stejně tak, když zákazník přijde do restaurace a obsluha mu vyjmenuje dvě jídla, které nabízí a neřekne zákazníkovi cenu, tak je právo na straně zákazníka. Zákazník si může určit „svou cenu“, kterou bude chtít zaplatit. Ale neplatí to tak vždy. Pokud zákazník bude pravidelně navštěvovat restauraci a stejným způsobem si objedná jídlo („dám si ten dobrý gulášek jako včera“) bez toho, aby byl seznámen s cenou, pak je právo na straně restaurace. Protože zákazník ví, v jaké cenové relaci se pohybují ceny v restauraci.
Dobrou chuť, na zdraví a krásné prázdniny.
[1] § 13 odst. 2 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách
[2] srov. § 16 odst. 4 písm. b) zák. č. 526/1990 Sb., o cenách
[3] § 16 odst. 5 písm. b) zák. č. 526/1990 Sb., o cenách

Stáhněte si ebook ZDARMA
Příručka Práva oběti v kostce (2. vyd.) je určena zejména žákům a studentům, kteří se stali obětí šikany. Příručka je vhodná pro preventisty, kteří díky ní budou schopni lépe pomáhat a radit žákům, kteří se stanou obětí trestného činu.