Když škola oznámí útok policii. Kdo odpovídá za to, že se věc dostane ke státnímu zástupci?

Agresivní chování některých žáků představuje vážný problém. Pokud žák napadne učitele, asistenta pedagoga nebo spolužáka, musí škola situaci řešit a v případě podezření na protiprávní jednání také zvážit jeho oznámení příslušným orgánům.

Ředitelé škol však stojí před obtížnou otázkou: Kde končí jejich odpovědnost a kde začíná odpovědnost policie a státního zastupitelství? Školský zákon ukládá řediteli povinnost oznámit státnímu zastupitelství a orgánu sociálně-právní ochrany dětí zvláště hrubé opakované slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči zaměstnancům školy či ostatním žákům.[1]

Potíž je v tom, že ředitel školy není vyšetřovatel. Nemá k dispozici znalecké posudky ani všechny informace potřebné k tomu, aby spolehlivě posoudil okolnosti útoku a úmyslné zavinění žáka. Existuje tenká hranice mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí, kdy určit, o jaký druh zavinění se jedná, mají problém i orgány činné v trestním řízení. Ředitel školy by proto neměl být stavěn do role člověka, který musí nahrazovat orgány činné v trestním řízení.

Zásadní otázka nastává ve chvíli, kdy škola útok oznámí policii, ale následně se ukáže, že se věc nedostala ke státnímu zástupci. Existují minimálně dva případy, kdy policejní orgán musí ze zákona informovat státního zástupce o případu.

1. Při oznámení případu školou je povinností policejního orgánu napsat „Záznam o zahájení úkonů trestního řízení“ a tento do 48 hodin doručit státnímu zástupci, který je informován o případu.[2]
2. Trestní řád také stanoví povinnost policejního orgánu doručit státnímu zástupci usnesení o odložení věci do 48 hodin.[3] Pokud tedy policie případ prověřovala a následně jej odložila například proto, že dítě nedosáhlo věku trestní odpovědnosti, je namístě ptát se, zda byly splněny také povinnosti na straně policie.

Pokud se následně objeví tvrzení, že státní zástupce o případu nevěděl, neměla by se pozornost automaticky obracet pouze na ředitele školy. Je třeba zjistit, zda a kde došlo k pochybení a zda příslušné orgány splnily své zákonné povinnosti.

To samozřejmě neznamená, že ředitel může ignorovat svou samostatnou oznamovací povinnost podle školského zákona. Oznámení policii ji nemusí automaticky nahrazovat. Znamená to však, že případné pochybení školy musí být posuzováno v konkrétních souvislostech, nikoli izolovaně od postupu ostatních orgánů.

Můj závěr je jednoduchý: Pokud ředitel školy oznámí závažný incident policii, neměl by být automaticky označován za viníka jen proto, že se informace následně nedostala ke státnímu zástupci.

Nejdříve je třeba zjistit, co se s oznámením skutečně dělo. Kdo měl jakou povinnost? Kdo ji splnil a kdo případně pochybil? Teprve potom lze spravedlivě hodnotit odpovědnost jednotlivých aktérů.

Ředitelé škol nemohou nahrazovat policii ani státní zastupitelství. Neměli by proto nést odpovědnost za případná selhání jiných orgánů, pokud sami postupovali v souladu se svými dalšími zákonnými povinnostmi.

O tom, jak správně postupovat při šetření protiprávní činnosti mládeže, popisuji formou otázek a odpovědí v mé knize Policie ve škole.

[1] § 31 odst. 5 školského zákona

[2] § 158 odst. 3 trestního řádu

[3] § 159a odst. 6 trestního řádu