I napadený zraněný žák může být obviněn a potrestán

Úkolem Policie ČR při šetření fyzického napadení mezi žáky ve škole je velmi důležité také zjistit, co předcházelo fyzickému útoku. Policie by se neměla spokojit s konstatováním školy, že všichni žáci ve třídě viděli, jak agresor klečel na ležícím spolužákovi a dal mu dvě rány pěstí, až mu zlomil nos. Policista nebo policejní orgán mají povinnost obstarat důkazy i bez návrhu stran nejen svědčící v neprospěch pachatele, ale i důkazy svědčící ve prospěch pachatele.[1]

Příslušníci Policie ČR jsou povinni postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Proto se každý případ musí posoudit pečlivě při uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.[2] Případy fyzického napadení mezi žáky na první pohled vypadají jednoduše a někteří pedagogové mohou vynášet unáhlené soudy na základě neúplných informací o případu. Většinou postačí konstatování, že poškozený nebo oběť je ten žák, který utrpěl zranění od jiného žáka, a agresor, útočník, tedy pachatel je ten, který z incidentu vyvázl bez zranění.

Velmi zajímavý případ jsem řešil s kolegyní na jedné základní škole. Z důvodu ochrany soukromí nezletilých dětí nebudu uvádět podrobnosti. Podle výpovědí žáků jedné třídy byl pachatelem jeden spolužák. Shodla se na tom celá třída. Nevyslechli jsme pouze jednu žačku, která byla nemocná a nebyla ve škole. K případu jsme se snažili zjistit další skutečnosti a po týdnu jsme se do školy s kolegyní vrátili, abychom vyslechli dívku po nemoci. S kolegyní jsme to spíše brali už jenom jako formální výslech a neočekávali jsme, že se dozvíme o případu něco nového. Proto jsme dívce řekli, že všechno o případu víme. Dívka zbledla a označila za pachatele úplně jiného žáka. Znovu jsme vyslechli spolužáky a ti se přiznali, že křivě obvinili svého spolužáka. K motivu se nebudu vyjadřovat. Z uvedeného je zřejmé, že pokud je nezdravé klima ve třídě, může dojít i k takovým případům.

Proto je třeba velmi pečlivě šetřit případy fyzického napadení nebo rvaček mezi žáky. Nejjednodušší posuzování případů je u rvaček mezi žáky. Pokud se žáci např. domluví, že po škole se sejdou na určeném místě a proběhne mezi nimi souboj, jedná se o rvačku. U rvačky obecně neexistují poškození a útočníci. Všichni, kteří se zúčastní rvačky jsou považováni za pachatele.[3]

Náš právní řád uznává okolnosti vylučující protiprávnost. Okolnost vylučující protiprávnost znamená, že od počátku jednání je vyloučen jakýkoliv postih osoby, i když někomu např. ublíží na zdraví nebo mu způsobí smrt. Mezi takovou okolnost patří i nutná obrana.

Trestní zákoník definuje nutnou obranu takto: „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.“[4]

A stanoví i její podmínky, kdy se o nutnou obranu nejedná: „Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“[5]

Nyní se vrátím k úvodu, ve kterém jsem uvedl případ napadení spolužáka se zlomeným nosem. Pro snadnější orientaci jsem označil napadeného žáka se zlomeným nosem jako žáka „A“ a na něm klečícího spolužáka, který rozdal dvě rány pěstí, jako žáka „B“. Šetřením případu bylo zjištěno, že o velké přestávce žák B šel po chodbě školy a zezadu ho bez varování žduchnul do zad žák A.  Po zazvonění šli oba žáci do třídy, kdy žák A se rozmáchnul pěstí s tím, že udeří do obličeje žáka B. Ten se úderu vyhnul a udeřil pěstí žáka A tak, že spadnul na podlahu ve třídě. Žák B zaklekl na ležícího spolužáka a udeřil ho pěstí do hrudi. V ten okamžik vešla do třídy paní učitelka a zjistila, že žákovi A teče krev z nosu a ten si stěžuje na bolest nosu. Žák B vyvázl z incidentu bez zranění.

V tomto konkrétním případě se jedná o klasickou ukázku nutné obrany. Útočníkem je vždy ten, kdo započal útok a za obránce je považován ten, kdo tento útok odvrací. Žák A je útočník, agresor a žák B je obránce. Žák B bránil své zdraví, a jedná se o chráněný zájem společnosti trestním zákonem. Obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená, tedy se jedná o nutnou obranu. Co znamená pojem „zcela zjevně nepřiměřená“? Jako synonyma bych použil výrazy: „markantně nepřiměřená“, „očividně nepřiměřená“, „úplně mimo“ nebo „superhustá“.

Jaká tedy může být obrana, aby byla považována za nutnou obranu? V některých učebnicích práva jsem se dočetl, že obrana musí být přiměřená. Dokonce i na Youtube Policie ČR v jednom edukačním videu zaměřeného na zvýšení právního povědomí dětí od 14 let tvrdí: „Pamatujte však, že obrana musí být přiměřená…“[6] Jedná se o naprostý nesmysl a nepochopení podstaty nutné obrany. Obrana nejen, že může být nepřiměřená, ale aby byla účinná, musí být nepřiměřená. Obranou je třeba „zneškodnit“ útočníka, odradit nebo znehybnit apod. Pokud by byla obrana přiměřená útoku, útočník by si myslel, že může zvítězit nad obráncem. Tzv. rovnost zbraní neplatí – útočník útočí malým nožem, obránce má právo bránit se velkou mačetou.

V našem případě napadení dvou spolužáků byly splněny podmínky nutné obrany. A není vyloučeno, aby obránce např. použil na svou obranu zbraň, tzv. boxer (spojené ocelové prsteny), pokud by údery boxerem nebyly vedeny na hlavu nebo důležité orgány. Pokud ano, s velkou pravděpodobností by se jednalo o vybočení z nutné obrany, neboť obrana by již byla zcela zjevně nepřiměřená.

Tématu trestně právní odpovědnosti mládeže se věnuji přes 25 let a zhoršující se chování mezi dětmi, kterému události jako covid pandemie, následné odloučení formou online výuky a situace s Ukrajinou ještě přitěžují, mě přivedla k tomu poskytnout školám cílené přednášky pro žáky a studenty a pomoci jim toto velmi naléhavé téma řešit. Žáci si díky přednáškám uvědomí, že i chování, které považují za obvyklý standard a malichernosti (např. chlapecké strkanice, šikana), pro ně může mít fatální následky bez ohledu na věk pachatele, a každý z nich může skončit před soudem pro mládež.

Více informací o přednáškách pro základní a střední školy s překladem do ukrajinštiny >>    

[1] Srov. § 2 odst. 5 trestního řádu

[2] Srov. § 2 odst. 6 trestního řádu

[3] Existuje výjimka: pokud by jeden z útočníků šel do rvačky s tím, že někomu ublíží, a stalo by se tak, pak by napadený byl brán jako poškozený. O jaký trestný čin by se jednalo je poměrně složitá problematika ublížení na zdraví a týká se otázky zavinění (úmysl, nedbalost) a pro laiky jen v krátkosti obtížně vysvětlitelné na pochopení.

[4] § 29 odst. 1 trestního zákoníku

[5] § 29 odst. 2 trestního zákoníku

[6] YOUTUBE: Policie ČR video „Za protiprávní jednání následuje trestání“, cit. 30. 4. 2022, 9.653 zhlédnutí, dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=SYxtq0nx8KA