Stát je povinen postarat se o prostitutky

Ve své policejní praxi jsem měl v popisu své práce kromě šetření trestné činnosti mládeže a šetření trestné činnosti na mládeži páchané (např. pohlavní zneužívání, znásilnění, týrání svěřené osoby, vydírání, podávání alkoholu mládeži apod.) i mravnostní trestnou činnost.

Vzpomínám si na jeden případ, kdy jsme s kolegyní hledali ženu ve věku 25 let vykonávající nejstarší řemeslo světa – prostituci. No a kde jinde ji hledat, než v bordelech, nevěstincích, které se tváří jako noční kluby, masážní salony a hnízdo společnic. V jednom zařízení nám bordelmamá sdělila, že takovou hodně starou dívku tam skutečně nemají. Mně to připadlo úsměvné a zároveň i velmi smutné.

Nebudu hodnotiti ženy nebo muže, kteří se vydají dráhou prodeje svého těla, ale jako bývalého policistu mě rozčiluje, že stát toleruje nezdaněné zisky z prostituce. Nemám na mysli, aby zdaňoval „intimní výkony“ těžce pracujících, ale zisky kuplířů.

Trestní zákoník kuplířství označuje jako trestný čin: „Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“[1]

Jsem přesvědčen, že osoby provozující prostituci buď odvádějí procenta z výdělku, anebo minimálně hradí náklady na provoz bordelu. To znamená, že peníze získané z prostituce odvádějí jiné osobě, která má z prostituce prospěch, tedy kořistí z prostituce. Pokud by někdo tvrdil, že žádné peníze osoby provozující prostituci neplatí majiteli nevěstince, tak nežije v kapitalismu, ale již v komunismu, kdy všichni mají vše zadarmo. Anebo skutečně neplatí za energii (taková romantika u přinesených vlastních svíček nemusí být k zahození), za vodu (stačí přece dvoulitrovka vody a čistá žíňka) a za prádelnu (ložní prádlo si běžně nosí prostitutky do roboty). Kde je pravda, nechám na čtenáři.

Ale není politická vůle, aby se někdo skutečným velkým kuplířstvím zabýval. Jednodušší je obvinit za kuplířství pasáka na ulici, který má v péči dvě, tři dívky…

V některých státech je prostituce trestná, v některých státech trestají i „zákazníky“. U nás prostituce trestná není, ale neustále v našem právním řádu platí a je účinný zákon č. 241 z 11. července 1922. V roce 1922 ho podepsali pánové Masaryk, Beneš a Tučný. Příští rok se zákon dožije sta let, pokud ho po mém článku zákonodárci nezruší. Již tak byl v průběhu času „osekán“ a z původních 29 paragrafů zůstaly v platnosti pouhé tři (§§ 14, 15 a 16). A z jakého důvodu by mohl být zrušen?

V § 14 je uvedeno: „Zřizování a udržování nevěstinců se zakazuje a trestá podle ustanovení trestního zákona o kuplířství.“

Z uvedeného vyplývá, že by se v České republice neměl vyskytovat žádný podnik s pracujícími nahotinkami. Že tomu tak není, je zřejmé a já si matně vzpomínám, že jeden vysoce postavený politik měl v rodině někoho, kdo byl napojen na noční podniky. Nebo se mýlím.

A teď se vrátím k povinnosti státu postarat se o lepé děvy a muže. V § 15 (s názvem Ústavy pro nápravu prostitutek) zákona č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí je uvedeno: „Státní správa (§ 29) postará se, pokud toho bude třeba, o zřízení ústavů, ve kterých se dostane řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.“

Takže se Vás zákonodárci ptám: Naplníme literu zákona z roku 1992 a zřídíme dočasné útulky a příležitosti k nápravě? Nebo raději zákon zrušíme a necháme oči zavřené. Vidím to na druhou možnost. Já navrhuji třetí řešení, postarejme se i o chlapce, aby nedošlo k diskriminaci ze strany státu. Stát je povinen se postarat i o prostituty.

[1] § 189 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník