Úloha pedagoga při podání vysvětlení žáka

Podle průzkumu společnosti Scio se v roce 2018 setkalo s fyzickým nebo psychickým ubližováním ve třídě až 85 % žáků a počet případů se dlouhodobě zvyšuje.[1] V závažných případech provádí šetření přímo ve škole Policie ČR, při kterém je nejčastěji využíván institut podání vysvětlení žáka. Ve svém příspěvku se zabývám rolí pedagoga, který je přítomen u podání vysvětlení žáka.

Podání vysvětlení policie požaduje[2] po žácích, kteří mohou přispět k objasnění protiprávní činnosti. Zjednodušeně řečeno: vyslýchá osoby podezřelé (možné pachatele), osoby poškozené (oběti) a svědky události. Příslušník policie nikdy žákovi nesděluje z taktických důvodů, zda ho považuje např. za pachatele nebo svědka. Všichni žáci jsou pro policii osoby podávající vysvětlení.

Nepředpokládám, že by příslušníci Policie ČR požadovali vysvětlení po žákovi ve škole, který by byl poškozenou osobou. V takovém případě se žák považuje podle zákona o obětech trestných činů za zvlášť zranitelnou oběť.^[3] Taková oběť má právo být vyslýchána ve speciální výslechové místnosti (příjemné prostředí, eliminace rušivých momentů, kamerový záznam, příp. hračky), která bývá zpravidla vybudována v každém bývalém okresním městě. Ale nemůže se vyloučit, že policie při podání vysvětlení žáka zjistí, že se nejedná o svědka události, ale jedná se o další oběť agresora. Obecně by mělo být podání vysvětlení takového žáka ukončeno ze strany policie a měl by být nadále vyslýchán ve speciální výslechové místnosti, kde má žák také právo si vybrat pohlaví policisty, který s ním bude mluvit.[4]

Při podání vysvětlení policie sepisuje úřední záznam o podaném vysvětlení. Ve stručnosti uvedu důležité údaje, které jsou uvedeny v úředním záznamu.

Jednak jsou to údaje o totožnosti žáka, jeho poučení a vyjádření žáka, že poučení porozuměl. Pokud je pedagog u výslechu, většinou pozná z chování žáka (hlavně z neverbální komunikace), zda poučení rozumí nebo ne. V případě potřeby upozorní policisty, že si není jistý-jistá, zda žák poučení pochopil. Povinností policistů je znovu žáka poučit srozumitelně a přiměřeně jeho věku.

Dále je třeba, aby policisté sdělili žákovi, co je předmětem šetření, jednoduchým způsobem, např. takto: „Přišli jsme se tě (dětem do 15 let policisté tykají) zeptat na včerejší incident ve třídě, při kterém někdo zavřel Lucii do skříně, a odpoledne ji tam našla paní uklízečka.“ Je zbytečné, aby policisté sdělili žákovi, že prověřují trestný čin vydírání podle ustanovení § 175 trestního zákoníku a trestný čin omezování osobní svobody podle ustanovení § 171 trestního zákoníku.

Po seznámení s předmětem výslechu žák zbystří a z filmů a televize ví, že pokud by byl z něčeho podezřelý, že nemusí vypovídat. Pokud má žák více jak 15 let, má pravdu. O tomto právu na odepření výpovědi musí být policisty poučen, a pokud tomu nerozumí, tak by měl policista sdělit žákovi jasné vysvětlení: „Pokud s tím máš něco společného nebo jsi to byl ty, kdo zavřel Lucii do skříně, nemusíš nám nic říct, máš na to právo.“

Smůlu má žák mladší 15 let, neboť tomu žádné nebezpečí trestního stíhání nehrozí ani nebezpečí postihu za přestupek, tak nemá právo odmítnout výpověď.[5]

Pokud žák uvede policii, že k věci bude vypovídat, tak následuje tento postup:

Policisté vyzvou žáka, aby souvisle povyprávěl, co je mu o případu známo. Policisté očekávají monolog žáka, tzn. souvislou spontánní výpověď. Žák většinou vytvoří tři, čtyři jednoduché věty, souvětí většinou schází. Monolog by se zásadně neměl přerušovat.

Po monologu nastává dialog, kdy se policisté vyptávají žáka a ten odpovídá. Dialog by měl doplnit, upřesnit a samozřejmě ověřit spontánní výpověď. Přítomný pedagog sleduje, zda nejsou pokládány sugestivní otázky.

Sugestivní otázka může v sobě již obsahovat odpověď. Vyslýchající odpověď „vpašuje“ do otázky skrytě, nenápadně nebo ji dá do otázky zjevně, nepokrytě. Dává ji tam proto, že chce slyšet odpověď, kterou uvedl v otázce. Sugestivnost otázky je dána zejména jejím obsahem a není vyloučeno, aby byla dána způsobem položení otázky (slovní důraz na pasáž otázky obsahující odpověď, intonace), který může ještě doprovázet mimika a gesta vyslýchajícího jako autority. Děti jsou obecně více sugestibilní (citliví přejímat nekriticky myšlenky jiného) než dospělí. Je obecně známo z vývojové psychologie, že děti se snaží na otázku dospělého odpovědět tak, aby vyhovělo „přání“ dospělé osoby a vycítí, jak má odpovídat, pokud uslyší sugestivní otázku. Na takovou otázku odpoví dítě z 99 % případů kladně: „ano“.

Příklady sugestivní otázky: „Měl jsi strach?“, „Měl jsi velký strach?“ – správně položená otázka: „Jaký jsi měl pocit?“, „Mělo to auto bílou barvu?“ – správně„Jakou barvu mělo to auto?“

Po ukončení dialogu bývá žák dotázán, zda je to všechno, co chtěl uvést, zda nechce něco k věci ještě říct. Většinou žák souhlasí s ukončením výslechu. Poté je úřední záznam o podaném vysvětlení přečten žákem, který může mít námitky k napsanému textu a chce některé pasáže doplnit, opravit nebo změnit formulaci textu. Žák má na to právo. Je třeba, aby byl text v takových případech dán do souladu s přáním žáka. U mladších žáků může úřední záznam o podaném vysvětlení přečíst žákovi přítomný pedagog.

V příštím příspěvku se budu zabývat podepisováním úředního záznamu o podaném vysvětlení a vysvětlím, jak pedagog pozná na nejmladších žácích, zda ví, co je to pravda.

[1]    ŠTEFAN Václav, Průzkum: S ubližováním se setkává drtivá většina žáků. Počet případů šikany na školách se zvyšuje [online]. iRozhlas, Zprávy z domova [cit. 22. 3. 2021].  Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/sikana-zakladni-skoly-statistika-pruzkum-scio_1909300658_jak

[2]    Buď podle § 61 odst. 1 písm. a) zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR nebo § 158 odst. 6 trestního řádu

[3]    § 2 odst. 4 písm. a) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů

[4]    Žák si zatím může vybrat policistu ze dvou pohlaví, nepředpokládám, že by si v budoucnu mohl vybrat z více pohlaví/nepohlaví z důvodu personálního obsazení specialistů pracujících s mládeží (dnes pracují ve dvojici: muž a žena).

[5]    Ve své knize Policie a moje dítě podrobně vysvětluji za užití zásady zákazu donucení k sebeobviňování, že i dítě mladší 15 let může u podání vysvětlení nebo výslechu mlčet. Jedná se o jiný institut, než je odepření vysvětlení, ale účel je stejný.