3 nejčastější chyby před výslechem žáka ve škole

Pro řádné vyšetření protiprávní činnosti mládeže využívá Policie ČR nejčastěji prostory škol a školských zařízení (dále jen „škola“). Vyžadování policejní pomoci od fyzických nebo právnických osob upravuje zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky: „Policista je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu policie oprávněn požadovat od orgánů a osob věcnou a osobní pomoc… Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskyt­nout…“ [1]Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.[2]

Management škol pro řádné hájení práv dětí by se měl zajímat, v jaké pozici je příslušník Policie ČR ve škole, podle jakého zákona vyslýchá žáka/studenta ve škole a zda je odborně na výši.

1. Vstupuje do školy policista nebo policejní orgán?

Pokud příslušník bezpečnostního sboru Policie ČR vstoupí do školy, tak na první pohled nepozná nikdo z pracovníků školy, zda do školy vstoupil policista nebo policejní orgán. Nerozpozná se to podle toho, jestli nosí uniformu nebo nosí civilní oblečení. Ale pokud se příslušníka Policie ČR zeptáte, podle jakého zákona plní úkoly ve škole, máte vyhráno.

Pokud se řídí zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, jedná se o policistu. Pokud se řídí zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním neboli trestním řádem, jedná se o příslušníka policejního orgánu, zkráceně policejní orgán. Obecně řečeno, policista šetří přestupky, ale může občas šetřit i trestné činy.[3] Policejní orgán vždy šetří jen trestné činy, přestupky nešetří nikdy.[4]

Jaký to má praktický význam, vědět, zda je ve škole policista nebo policejní orgán?

Jednak je to důležité znát pro další postup školy při poskytování součinnosti Policii ČR, např. škola může ze zákonných důvodů odložit pomoc na pozdější dobu, může např. uplatňovat svá pedagogická práva u výslechu dítěte apod.[5] A jednak je to důležité např. při vyrozumívání zákonných zástupců žáka nebo studenta a pro uplatňování práv dětí ve styku s policií.[6]

2. Může příslušník Policie ČR výjimečně provést rozhovor se žákem?

Doposud se setkávám se zvláštními případy jednání Policie ČR, kdy ředitelé škol žádají o radu. Příslušník Policie ČR (policista/policejní orgán) požaduje provést rozhovor se žákem ve škole. Policie zdůvodňuje svůj požadavek s tím, že pouze potřebuje prověřit nějaký získaný poznatek, že se pouze potřebuje jen na něco zeptat nebo si prověřit nějakou vyšetřovací verzi apod. Policie zejména argumentuje, že se nejedná o nic oficiálního, kdy nebude pořizovat záznam nebo protokol. Dokonce žádá management škol, že není třeba o tomto informovat zákonného zástupce žáka.[7]

Pro policii existují zákonné podmínky pro úkon s dítětem.[8] Obecně je třeba vyrozumět zákonné zástupce dítěte, sdělit srozumitelným způsobem dítěti, co je předmětem šetření, řádně dítě poučit[9] o všech jeho právech a postupovat dle zákonů. Příslušník Policie ČR nikdy nesmí být u úkonu s dítětem sám a je třeba, aby u toho byla i další osoba (např. zákonný zástupce dítěte, pracovník OSPOD, pedagog, osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, psycholog apod.).

Z uvedeného vyplývá, že něco takového, co se objevuje i v českých kriminálních filmech, jako neoficiální rozhovor policie s občanem, či dokonce dítětem, nemá oporu v zákoně a takový postup Policie ČR ve škole by byl protizákonný. Takovým postupem by byla porušena jedna z nejdůležitějších zásad, a to zásada na spravedlivý proces. Obecně obviněná osoba má právo vědět, co kdo o ní kde říkal a komu.

Je skutečností, která není veřejnosti příliš známa, že ne všechny úřední záznamy, která policie sepíše, vloží policie do spisu. Má to logiku, aby se spis „nezaplevelil“ nic neříkajícími úředními záznamy o podaném vysvětlení (např. dítě M.N. o případu vůbec nic neví a byla v tu dobu na zahraniční dovolené s rodiči).

Pokud policie s někým mluví, buď sepíše protokol nebo úřední záznam o podaném vysvětlení přímo s vyslýchanou osobou nebo sepíše úřední záznam o podaném vysvětlení na služebně bez přítomnosti vyslýchané osoby (výslech si uchová policista v paměti a poté převede na „papír“), např. pokud policie prováděla šetření s osobami v terénu. Tyto osoby ani neví, že policie nějaký úřední záznam o podaném vysvětlení sepsala.

Povinností policie je vždy o úkonu s dítětem ve škole sepsat:

1. úřední záznam o podaném vysvětlení podle zákona o Policii[10] nebo
2. úřední záznam o podaném vysvětlení podle trestního řádu[11] nebo
3. protokol podle trestního řádu.[12]

Při požadavku policie na rozhovor (neoficiální popovídání a podobně označené úkony Policie ČR) dítěte ve škole tento striktně odmítněte. Pojem „rozhovor“ žádný zákon nedefinuje. Policie musí ctít a dodržovat Listinu základních práv a svobod.[13] Pokud by měl proběhnout skutečný rozhovor s dítětem ve škole, tak jednak by se příslušníci Policie ČR nesměli představit jako policisté a nemohli by se např. vyptávat na protiprávní neobjasněnou činnost, a jednak by si se žákem mohli maximálně vyprávět o tom, jaké může být dnes odpoledne počasí. Odpověď na druhou otázku zní: neexistuje.

3. Policista musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží

Od roku 2003 platí zákon o soudnictví ve věcech mládeže:[14] Do roku 2003 mohl vyslýchat dítě jakýkoliv příslušník Policie ČR. Podle zákona[15] musí mít policejní orgán zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. To znamená, že musí zpravidla absolvovat několikadenní odborné školení a výsledkem je získání osvědčení o zvláštní průpravě pro zacházení s mládeží.

Hlavní odpovědnost za šetření protiprávních činů dětí spočívá na specialistech služby kriminální policie a vyšetřování (policisté v civilu), ale také uniformovaných policistech zařazených na službě pořádkové, dopravní a cizinecké policie.

V případě, že příslušník Policie ČR neabsolvoval žádný vzdělávací program zaměřený na zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží a provede výslech osoby mladší 15 let nebo výslech osoby mladistvé, znamená to, že tento výslech obecně nebude možné brát u soudu jako důkaz, protože se jedná o nezákonně získaný a zajištěný důkaz. Ve svém důsledku by to mohlo znamenat, že osoba obžalovaná by mohla být zproštěna viny.

Existuje výjimka u mladistvých osob, kdy policejní orgán není specialista na mládež, a může provést úkony trestního řízení (např. výslech), kterých se účastní mladistvý a vše bude v souladu se zákonem.[16] Je to v případech, kdy nelze zajistit specialistu a provedení úkonu nelze odložit. Obě tyto podmínky (absence specialisty a úkon nelze odložit) musí být splněny současně. Tato výjimka neplatí u osob mladších 15 let.

V případě, že pedagogický pracovník má pochybnosti o odborné způsobilosti[17] příslušníka policie, může policistu požádat o předložení osvědčení o absolvování odborného školení týkajícího se zacházení s mládeží. Policista se poté prokáže příslušným osvědčením o absolvování odborné způsobilosti pro zacházení s mládeží v souladu se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. Může se stát, že toto osvědčení policista nemá u sebe, a tak oznámí, že osvědčení v určitý čas přinese. Není povinností policisty předkládat pedagogům osvědčení, ale pokud má fungovat dobrá spolupráce škola – policie, neměl by to být problém.

Pokud se pedagog od policisty/policejního orgánu nedočká osvědčení, tak může využít oprávnění, které mu umožňuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pedagog napíše na útvar, ze kterého byl policista ve škole, žádost o poskytnutí informace podle uvedeného zákona, ve které se dotáže, zda, kde a kdy policista úspěšně absolvoval školení k zacházení s mládeží. Policie ČR je podle zákona[18] povinna takovou informaci poskytnout.

V případě, že by pedagog měl velmi závažné pochybnosti o odborné způsobilosti policejního orgánu, může se s nimi podělit se státním zástupcem. V každém bývalém okresním městě sídlí okresní státní zastupitelství. Státní zástupce je oprávněn odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu.[19]

Další mé zkušenosti a informace o správném postupu policistů ve školách a mnohem více naleznete v knihách Policie ve škole a Policie a moje dítě.

[1]     § 18 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

[2]    § 8 odst. 1 trestního řádu

[3]    § 69 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

[4]    např. Policie ČR jedná při dohledu nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích jako správní orgán

[5]    bližší podrobnosti uvedeny v knize Policie ve škole

[6]    podrobnosti uvedu v dalším příspěvku

[7]  Existují pouze zákonné důvody, kdy není třeba informovat zákonné zástupce dítěte o úkonech policie s dítětem – viz kniha Policie ve škole

[8]    § 126 trestního zákoníku – osoba mladší 18 let

[9]    např. § 13 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

[10] § 61 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky

[11]    § 158 odst. 6 trestního řádu

[12]    § 55 odst. 1 trestního řádu

[13]    Čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

[14]    zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

[15]    § 3 odst. 8   zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

[16]    § 41 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

[17]    Policista, který vyslýchá dítě, by měl používat jazyk a slovník přiměřený věku dítěte, jeho úrovni. A měl by si průběžně ověřovat to, že dítě porozumělo tomu, co po něm policista požaduje, a naopak i policista by si měl ověřovat, že odpovědi dítěte správně porozuměl – pokud se tak neděje a pedagog vidí, že vzájemná komunikace je na mizerné úrovni a dochází k nedorozuměním…

[18]    § 2 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

[19]    § 157 odst. 2 písm. b) trestní řád